Upřímně mě vždy fascinovalo, jak mohl vypadat výslech Heinricha Himmlera, druhého nejmocnějšího muže „Třetí říše“, který v určité fázi války nesl odpovědnost za prakticky všechny bezpečnostní složky nacistického státu. Je až paradoxní, že nechybělo mnoho a místo budování mocenského aparátu mohl obdělávat pole někde na Kavkaze.

Německý autor polského původu Christopher Macht, jenž se proslavil imaginárními rozhovory s Josefem Mengelem, Josephem Goebbelsem i samotným Adolfem Hitlerem, tentokrát obrací pozornost právě k Himmlerovi. Výsledkem je sugestivní literární rekonstrukce, díky níž si čtenář může alespoň v hrubých obrysech představit, jak takový rozhovor s jedním z hlavních architektů nacistického teroru mohl probíhat. Možná právě nějak takto.

Po skončení války se Himmler pokusil uprchnout z Německa pod falešnou identitou. Dne 21. května 1945 byl však v Dolním Sasku dopaden spojeneckými vojáky a převezen do internačního tábora v Bertfeldu. Zde podstoupil výslech vedený kapitánem Stevem Morrisonem. Představa, že člověk sedí tváří v tvář osobě zodpovědné za systém koncentračních táborů, masové represe a bezprecedentní zločiny, je sama o sobě mrazivá.

Kniha se snaží proniknout do Himmlerova myšlení a klade otázky, které si mnozí historici i čtenáři pokládají dodnes. Co všechno považoval za součást svých „pracovních povinností“? Litoval někdy svých činů? Existovalo něco, za co se skutečně styděl, nebo co by nejraději vymazal z dějin? Anebo byl natolik přesvědčen o vlastní výjimečnosti, že své kroky vnímal jako logické a správné i tváří v tvář katastrofálním následkům?