Lily Westová se s trhnutím probudila, polekaná a vyděšená, a byla jí zima, ukrutná zima. Seděla spoutaná a přivázaná k bytelné dřevěné židli a v ústech měla roubík; židle stála na volném prostranství, na nějakých schodech, z nichž bylo vidět velmi rozlehlé náměstí. Nebyla tam sama. Po obou jejích stranách, také přivázané na dřevěných židlích, seděly dvě bezhlavé mrtvoly. Lily se zděšeně pokusila odtáhnout. Ježíši…Když se na ně zahleděla blíž, viděla, že obě mrtvoly patřily ženám a na sobě mají černé hábity řádových sester. Rány na krku měly strašlivě rozervané a zhmožděné. Takže jim hlavy neusekli. Utrhli jim je. Jedna z mrtvol měla na prsou přišpendlený arch papíru. Povlával v ledovém větru.

Na něm stála čtyři rukou napsaná slova: PROBUDÍTE SE JAKO OTROCI. Padal sníh. Vítr fičel náměstím. Panoval pochmurný, zamračený den. Jak se Lily rozhlížela po prostranství před sebou, spatřila nějaké budovy, které poznávala, i když jenom z knížek a naráz přesně věděla, kde je. Seděla na Rudém náměstí. V Moskvě. Po pravé ruce měla Kreml. Jeho šedesát metrů vysoké krvavě rudé zdi a impozantní věže stály v ranním přísvitu jako obří hlídky a na všech vodorovných plochách je korunovala vrstva sněhu. Lily pomrkávala a pokoušela se restartovat mozek. Hlava ji příšerně bolela. Matně si vybavovala, jak se dostala do Moskvy, ale pak ji musel někdo udeřit do hlavy a omráčit. Snažila se přemýšlet, vzpomenout si.