Zadní místnost knihkupectví Příští kapitola připomínala organizovaný chaos. V nevelkém prostoru byl pult, dvě židle a police přeplněné knihami. Podél jedné krátké stěny stály dosud neotevřené krabice s dalšími svazky. Arden věděla, kde všechno je, až po náhradní propisovačky, lepicí pásky, řezáky, papíry do tiskárny i reklamní bonbony. A všechno ostatní. Pracovala v knihkupectví na částečný úvazek od doby, kdy se s čerstvým diplomem z vysoké školy přestěhovala z předměstí Columbusu do Short Northu.

Vzhledem k tomu, že vystudovala anglickou literaturu, většina lidí očekávala, že bude učit. Ona místo toho napsala knihu. Zabralo jí to přes rok, během něhož musela sladit psaní se studiem a potom s pracovním rozvrhem i s tím, co se jen taktak dalo označit za její společenský život. Ale dokázala to. Měsíce trvalo, než našla agentku, která souhlasila, že ji přijme, a Šepot taky. Další měsíce, než se agentce podařil zázrak a prodala její rukopis. Teď, dva roky a devět měsíců poté, co se posadila ke klávesnici a zadívala se na první prázdnou stránku na obrazovce, dosáhla toho, co si předsevzala. Vděčně si opakovala, že jí to už nikdy nikdo nevezme.