Cesta k poštovní schránce na konci Beachfront Road byla posetá konfetami a pomačkanými párty čepičkami. O bíle natřenou zídku kolem přední zahrádky u Seafoam Cottage se opíral složený stůl na kozách. Zídku lemovaly železné pahýly, na které se jednoho dne vrátí díly plotu, když teď nastal mír. Kolečka kočárku, který jsem tlačila, se zamotala do vyhozené černo-bílo- -modré vlajkoslávy ležící na chodníku, takže jsem musela zastavit a odstranit ji. Ze sousedního domu vyšla Sheila Jonesová s vlasy stále ještě v natáčkách.

Obálku, kterou jsem držela v ruce, jsem zasunula do kapsy sukně a uhladila si krátké plavé lokny, jež mi vlály ve větru. „Dobré ráno, Lily,“ zasípala Sheila – plíce měla nenapravitelně poškozené tím, že si celý život zapalovala jednu woodbinku od druhé. Stuha kouře z cigarety mezi jejími prsty s nikotinovými skvrnami ve mně probudila zasunutou vzpomínku, ale rychle jsem ji potlačila. „Dobré ráno, Sheilo. Líbil se ti večírek?“ Dlouze potáhla z cigarety. „Takovou pěknou slezinu už jsme neměli docela dlouho, co? Musíme být vděční, že už to teď zase jde. Richard je v pořádku?“ Přikývla jsem.