Cizinec se objevil v Plaintownu za temné bezměsíčné noci. Bobbie skončila se všemi každodenními povinnostmi a její malý bratříček rychle usnul. Poprvé za celý den byl v domě klid a ticho a ona se přistihla, že se jí pohled zatoulal k oknu pokoje a vyhlíží na ulici. Ve světle pochodně jako by zahlédla pohyb. Zprvu si myslela, že ji šálí zrak. Za takovéto noci, kdy se měsíc schoval za tmavé mraky, bylo těžké vůbec něco vidět a pochodně rozmístěné po vesnici spíš jenom prohlubovaly okolní stíny.

Přistoupila až k oknu a mžourala do tmy venku. Tamhle to bylo – přece měla pravdu. Nešlo o přelud vyvolaný pomrkávajícími plameny pochodní, ani to nebyla žádná z ovcí ovčáka Ellise, které mu neustále utíkaly. Venku se pohybovala osoba. Jenže se hýbala nějak divně. Šourala se pomaličku dopředu a obě ruce natahovala před sebe, jako by měla problém udržet rovnováhu. Bobbie napadlo, že by to mohla být zombie. Slyšela o nich dost povídat: tupé zahnívající kreatury s rozkládající se zelenou kůží a zapadlýma černýma očima. Jsou to mobové sice po smrti, avšak nemrtví, kteří se toulají po nocích a hledí ulovit nějakého živáčka. Přišlo jí to odporné, ale také byla zvědavá. Naklonila se k oknu ještě blíž, aby lépe viděla.