Přiznám se, že mě Křehké stopy lásky na první pohled příliš nezaujaly. Obálka ve mně nevyvolala žádné větší očekávání, ale anotace zněla slibně, a tak jsem si řekla, že by mohlo jít o příjemný ženský román.

Nakonec jsem skutečně dostala milý a čtivý příběh, který se četl dobře, ale zároveň ve mně nezanechal výraznější stopu. Vlastně už teď mám pocit, že mi pomalu mizí z paměti.

Hlavní hrdinka Iris žije už tři roky sama poté, co ji opustil manžel. Na nové vztahy ani randění se necítí, ztratila část své sebedůvěry a většinu času věnuje práci a běhání, které jí pomáhá vyčistit si hlavu. Vše se změní ve chvíli, kdy v parku potká Huntera. Ten nečekaně naruší její klid i zaběhnutou rutinu, což Iris rozhodně nenese s nadšením a o bližší seznamování nestojí.

O to větší šok zažije, když ho následující den potká v práci. Hunter totiž nastupuje jako externí konzultant, jehož úkolem je prověřit fungování firmy, ve které Iris pracuje. Ať se jí to líbí nebo ne, mezi nimi už přeskočila první jiskra…