Kniha Liliový palác – Hříšné přání, anotace
Kniha Liliový palác – Hříšné přání, on-line ukázka
Krátce po výjezdu z Liliového paláce kočár zabočil a Johannin pohled z okna ve směru jízdy sklouzl na severní městskou bránu a za ni. Nad ní se tyčil kostel theatinů – oficiálně kostel svatého Kajetána – s dvěma věžemi a působivou kopulí, a když se ohlédla, viděla skrze bránu také malbami ozdobenou fasádu královské rezidence. „Vlastně je škoda, že tahle brána zakrývá výhled do ulic a na zámek,“ poznamenala Isabella. „Přitom tudy hranice města vůbec nevede.“ „Schwabingská brána je tady teď opravdu zbytečná. Mnichov praská ve švech. Právě rozšířením na sever ulice Ludwigstraße hranici posunula,“ vysvětlil Maximilian.
Kočár projížděl dál ulicí Brienner Straße, jak se nyní teprve krátce jmenovala, a na jejím konci, jak Johanně ukázali, stál další králův palác. Za okny kočáru ubíhala honosná sídla, které si v ničem nezadala s palácem v Ludwigstraße. Mezi symetrickými budovami se štukovanými sokly a horními patry s balkony podpíranými sloupy se našlo už jen několik málo prázdných stavebních pozemků. Johanna poprvé od příjezdu projížděla ulicemi čtvrti, kde nyní bydlela. „Tady se ale hodně staví,“ poznamenala s obdivem. „Tato čtvrť je nová, začala se navrhovat od roku 1805,“ objasňoval Maximilian. „Podrobnosti by ti mohl lépe než já povědět můj přítel Alexander
