Vypadni!“ zařval Jock Belhaven ze své pracovny. „A odnes to smradlavý žrádlo!“ „Ale, sáhibe, musíte sníst…“ Ozval se tříštivý zvuk porcelánu narážejícího na teakový rám dveří. „Snažíš se mě otrávit, co?“ hulákal opile Jock. „Vypadni, nebo tě zastřelím! Hergot!“ Clarissa a Olive na sebe ve vedlejším pokoji znepokojeně pohlédly; přes tenké stěny bungalovu slyšely každé slovo. Olive, s očima vytřeštěnýma hrůzou, při řinčení dalších rozbíjejících se talířů upustila smyčec svých houslí. Clarrie vyskočila z křesla u krbu. „Neboj se, uklidním ho.“

Přemohla se, aby se na svou strachem zkoprnělou mladší sestru pousmála, a rozběhla se ke dveřím, kde se málem srazila s Kamalem, jejich bengálským khánasámou, který se šokovaným výrazem ve vousaté tváři kvapně couval z Jockovy pracovny. Provázela ho smršť sprostých nadávek. „Sáhibovi být špatně,“ řekl a rychle zavřel dveře. „Zuří jako tygr.“ Clarrie položila ruku na starcovu paži. Kamal sloužil jejímu otci od doby, kdy působil v armádě, dávno před Clarriiným narozením, a věděl, že ten běsnící opilec za dveřmi je pouhým žalostným stínem kdysi vitálního, dobrosrdečného muže.