V  80. letech 18. století se Arthur Poole přeplavil přes Atlantik, jako mladý muž s velkými sny. Život ho zavedl na skalnaté pobřeží Maine a do tohoto nového světa, který přijal za svůj. Pracoval, učil se a prospíval. Mladík plný snů a vizí stavěl lodě a položil základy nového podniku. Jelikož chtěl svoji firmu posílit a rozšířit, vzal si ženu z bohaté, dobře situované rodiny. Časem mezi nimi vykvetla láska, stejně jako i na úhoru časem vyrostou květiny. S myšlenkami na příští generace vybudoval svůj podnik tak, aby vydržel. A nad nespoutaným, často bouřlivým mořem postavil velký dům s kamennými stěnami, věžičkami a bytelnými vchodovými dveřmi z toho nejkvalitnějšího mahagonu.

Vzhledem ke své lásce k moři přidal i střešní terasu a často na ní sám stával, aby sledoval, jak jeho lodě plachtí po hladině nevyzpytatelného oceánu. V domě se narodily jeho děti. Hrály si na zahradě, honily se po širokých chodbách, procházely se po okolních lesích, trénovaly jízdu na koni, učily se plachtit. Arthur Poole se považoval za úspěšného člověka  – nejen za úspěšného podnikatele, který se vypracoval z chudoby k bohatství a žil na skále nad vesnicí, jež nesla jeho jméno, ale i za úspěšného manžele a otce. Za rodinného muže.