Ne, ještě nepřišla ta správná chvíle. Do útoku zbývá poslední, hrozivě opojný okamžik. Střelec v duchu měří vzdálenost, která ho dělí od blížícího se nepřítele. Zatím by nedostřelil. Čtyři sta kroků mezi námi a jimi, to je hranice úspěšného zásahu. Arkebuza je nabitá, doutnák hoří, ale střelce zatím chrání hradba pikenýrů. Teď! Muž vystupuje ze čtvercové formace, doutnák založen do kohoutku, klapnutí spouště. Následuje tvrdý zpětný náraz do ramene, ohlušující rána a oblak štiplavého dýmu. Rychle zpět do formace. Nabíjení je zdlouhavé, je třeba ochrany pikenýrů, jejichž šestimetrové píky slouží jako hráz.

Střelec pohledem zkontroloval svoji rotu arkebuzírů, souhra byla dokonalá. I jeho deset mužů již stojí v relativním bezpečí formace a ládují své hákovnice. Tváře mají černé od kouře, ale oči jim jiskří. Teď už nepočítá kroky nepřítele. Přední řady bojovníků s dvouručními meči a halapartnami se již prolnuly s řadami protivníka. Nyní jde o to co nejrychleji zvládnout těch sto pohybů, které jsou zapotřebí k nabití zbraně, a opět vypálit. Střelec cítí žár své ručnice, je palčivější než obvykle, nebo se mu to jen zdá? Dvanáct dávek střelného prachu, které má zavěšené na bandalíru, se tenčí, zbývá jich jen pár. Příležitost pro střelbu za chvíli mine.