Vedli nyní skutečně báječný život. Zlatý důl byl velký a nabízel tolik travnatých luk, že se každý kůň z obrovského stáda dosyta najedl. Koně se o sebe navzájem dobře starali a také Noční vítr a Alba se mezi svými novými přáteli cítili dobře. Tu a tam se je pokoušela zastrašit divoká zvířata, ale v tak velké skupině byli všichni dobře chráněni. Nad stádem bděli Antip a Temná hvězda, hříbata střežily klisny a Noční vítr s Albou dávali pozor jeden na druhého. Všichni se tak cítili v jistotě a bezpečí. „Našli jsme tu nové místo, kde můžeme zůstat během tohoto horkého léta,“ ujišťovali se koně navzájem.

Ale Alba tomu nějak nedokázala uvěřit. Sama nevěděla, proč to vnímá takhle. Jednou odpoledne, když se s Nočním větrem pásli na louce, zaslechla zvuk, který jí byl jakýmsi nepříjemným způsobem povědomý. Vzduchem se neslo hlasité dunění. A náhle spatřila tu podivnou šedivou věc s velkým kolem na hlavě. Hlasitě a nebezpečně burácela a letěla přímo ke stádu. Koně vyděšeně zírali na oblohu. Hlasité dunění je rozechvělo a plni strachu se seběhli. „Co to je za ptáka?“ podivovala se Temná hvězda.