Abby Fosterová nechtěla, aby se jí v Jewell Cove líbilo. Měla zkrátka smůlu, že se to tam zdálo být otravně malebné a příjemné: pohlednicově perfektní městečko na pobřeží Maine s barevnými domky, uvelebenými nad čisťounkým zálivem Penobscot Bay. Podrážděně zesílila rádio a stáhla okénko, takže jí větřík sfoukával vlasy z obličeje. Pohodila hlavou, jela dál a poklepávala na volant v rytmu hudby. Musí tady být. Líbit se jí tu nemusí. Tuhle cestu už nemohla déle odkládat. S domem se musí něco udělat. Daně z toho zatrápeného baráku se platily z pozůstalosti, ale právní zástupce tety Marian na ni v jednom kuse dotíral kvůli tomu, v jakém je to tam stavu a jak to hodlá řešit.

Ráda by předstírala, že dům neexistuje, ale tahle ustavičná korespondence jí to znemožňovala. Jako učitelka na základní škole nakonec přece jen požádala o dovolenou a rozhodla se dát tu rodinnou pohromu jednou provždy do pořádku. Rodina, jasně. Abby se krátce zasmála. O tom, že měla nějaké příbuzné, se vlastně dozvěděla asi tak před rokem. A nebýt Iana Martina, Marianina otravného právního zástupce, klidně by tu skutečnost ignorovala. Bylo snadné nesnášet příbuzné, které nikdy nepoznala, rodinu, která ji v předchozích pětadvaceti letech mohla kdykoli kontaktovat, ale neudělala to.