Margret se probudila a nejprve si musela uvědomit, kde vůbec je. Prsty měla zabořené do studeného popela v krbu, musela tedy usnout těsně vedle něj. Protáhla se a rozhlédla se kolem sebe. V šeru ranního úsvitu viděla, že na kamenné podlaze pokryté slámou někdo leží. Byl to velmi tlustý starší muž – jeden z opileckých kumpánů jejího pána. Včera Edmund Cardingham zase jednou pořádal pitku a pozval na ni dva tucty mužů. Pivo teklo proudem a Margret měla plné ruce práce, aby stačila hosty obsluhovat. Pozdě v noci se opilí odpotáceli do svých pokojů nebo prostě v síni spadli z lavic a zůstali ležet na podlaze, kde hlasitě chrápali.

Úplně vyčerpaná Margret asi ještě chtěla uhasit oheň v krbu a přitom usnula. Byla na nohou od východu slunce. Vykydala stáje, uklidila hostinské pokoje a pomáhala kuchařce s přípravou slavnosti. S panem Cardinghamem nebylo v dohledné době možné počítat. Když se pořádně opil, jen zřídka vstal před polednem. Margret si oprášila popel z rukou, s námahou se postavila a prošla síní. Muži leželi na slámě a všichni ještě spali. Opatrně jejich těla překročila a vyšla ze síně nízkými dvířky na východní straně. Kuchyňský dvůr byl zahalený hustou mlhou. V kbelíku si přinesla vodu ze studny a na místě si opláchla obličej. Voda byla ledová.