Lidé od pradávna toužili vědět, co je čeká v budoucnosti, a vidět za hranice reality. Ne všichni však k tomu měli potřebné předpoklady. V pravěku, a v některých oblastech dodnes, to bývalo hlavním úkolem šamanů. Ve změněném stavu vědomí nahlíželi do budoucnosti a na vzdálená místa a rozmlouvali s mrtvými, s bohy, s duchy a s dalšími bytostmi, které tam potkali. Na základě toho věštili, kde se třeba nalézá stádo lovné zvěře, nějaká ztracená věc, jak léčit toho či onoho nemocného a vůbec všechno, co chtěli lidé z jeho kmene vědět, a jiným způsobem se to dozvědět nemohli.

Nevíme, do jaké míry byli (a jsou) šamani úspěšní. Z minulosti se nám žádné záznamy nedochovaly a v současnosti je velmi obtížné jejich činnost zkoumat na odborné bázi. Svědectví lidí, kteří se na šamany s úspěchem obrátili, jsou velmi subjektivní. Čímž nemyslím nevěrohodná, ale objektivně neprokazatelná. Hlavní je ale jiná věc. Všichni věštci, kteří vyslovili nějaká proroctví, tak učinili ve změněném stavu mysli, do něhož se dostávali různými způsoby. Někdy stačilo i jen to, že daný věštec byl slepý, protože se věřilo, že kvůli ztrátě zraku v tomto světě nabyl dar vidění ve světech úplně jiných, včetně těch budoucích.