Zdálo se zvláštní, že všechny ty ženy v místnosti, které kromě data soulože neměly nic společného, si přesto měly vzájemně sdělovat svá nejtajnější a nejtemnější tajemství. A ještě se od nich očekávalo, že se spřátelí. Přesto se toho Tahlie zúčastnila. Seděla v místnosti mezi ženami tak odlišnými a zároveň velmi si podobnými, připravena sdílet s nimi detaily o svém těle, které by nepřiznala ani vlastní matce. Nanejvýš své gynekoložce, jenže ta za život viděla nepřeberné množství vagin, čímž snadno smazala hranice mezi formálností a intimitou. „Dnes budeme pokračovat ve sdílení porodních zážitků. Kdo chce začít?“ Zdravotní sestra Jane se bystrýma očima schovanýma za brýlemi s tenkými obroučkami rozhlédla na obě strany. „Já.“ O několik židlí napravo od Tahlie neznámá žena zamávala rukou ve vzduchu. „Skvěle. Nejprve prosím představ sebe a své miminko.“ Jane jejím směrem kývla hlavou. „Dobře. Jmenuju se Samantha a tohle je Jayde.“ Láskyplně se usmála na malé rozkošné nemluvně v bílé zavinovačce. „Má šest týdnů a porod se mi spustil spontánně.

Když kontrakce začaly být častější, asi každou třetí minutu, k čemuž došlo po pár hodinách, odvezla jsem se do porodnice.“ „Ty jsi řídila? Během porodu?“ vyhrkla žena s rudými kadeřemi a s očima o velikosti Tahliiných nalitých bradavek – díky, drahé kojení. Jsem za jejich expanzi vážně nesmírně vděčná. „Během kontrakcí jsem samozřejmě zastavila u krajnice. Svoje dítě bych nikdy neohrozila.“ Samantha zněla vyrovnaně, klidně, jako kdyby vyprávěla o cestě do supermarketu, nikoliv o hrůzách porodu. „Rodila jsem přirozeně a od bolesti mi pomohli rajským plynem. Nastřihli mě, ale mám dohromady jen tři stehy. Endorfiny prý uvolňují svaly, takže předpokládám, že jsem byla dole docela elastická.“