Kniha Démon alkohol, anotace
Kniha Démon alkohol „Je to živá, poctivá, prostá, dojemná, klasická kniha o pití,” autor se v knize Démon alkohol zpovídá tak upřímně, jak dokáže. A London dál přiznal: „Jediná vada je, že jsem v té knize nepověděl celou pravdu, poněvadž jsem si netroufal. Ví se, že alkohol je král lhářů, zabiják se zkrvavenýma rukama a ničitel mládí, ale i vznešený chlapík, v jehož společnosti si připadáte jako ve společnosti bohů.“
Kniha Démon alkohol, on-line ukázka
Bylo mi pět let, když jsem se poprvé opil. Byl tenkrát horký den a tatínek oral na poli. Z domova mě poslali – bylo to asi půl míle cesty –, abych mu donesl džbán piva. „Dej pozor, ať to nevyšploucháš,“ napomenuli mě, když jsem odcházel. Pokud se pamatuji, byl to pořádný džbán, nahoře hezky široký a bez víčka. Jak jsem se s ním plahočil, pivo mi šplouchalo přes okraj na nohy. A jak jsem se s ním plahočil, uvažoval jsem.
Pivo je asi velmi vzácná věc. Když se nad tím člověk zamyslí, musí to být něco báječného a dobrého. Proč by mi ho jinak doma nedovolovali pít? Shledal jsem, že některé jiné věci, které mi dospělí zakazovali, jsou dobré. A tak i tohle musí být něco dobrého. Věřme jen dospělým! Ti už se v tom vyznají. A koneckonců, džbán byl příliš plný. Opíral jsem si ho o stehna a pivo šplíchalo ven na zem. Proč by mělo přicházet nazmar? Nikdo se přece nedoví, zda jsem je vypil nebo rozlil. Byl jsem tak malý, že když jsem si chtěl trochu přihnout, musel jsem si se džbánem sednout a dát si ho na klín.
