Jen máloco bylo tak děsivé jako exkluzivní společenský klub Almack’s ve středu večer. Když do sálu vešel zámožný svobodný muž, mladé ženy narovnaly záda, aby vystavily na odiv poprsí, nasadily úsměv a pod dohledem matek se vydaly na lov. A pokud chtěl nějaký džentlmen získat manželku s věnem a z dobré rodiny, stačilo, aby se tam dostavil a rozhlédl se. Všichni zúčastnění věděli, do čeho jdou. Cala se dnes lov netýkal. Šlo o Emmu. A zdálo se, že se tím ta holka báječně baví. Sál se v průběhu večera zaplnil vdavekchtivými matkami a dívkami v bílých mušelínových šatech, které by měly být ve školních škamnách, nikoli v náručí sešlých chlípníků, většinou dost starých na to, aby mohli být jejich otci.

Jeho sestra kolem něj právě proplula v objetí muže, který, pokud se jeho ruka přesune níž, než je Emmin pas, bude do rána mrtev. A policisté z Bow Street nejspíš nenajdou tělo. Každopádně ne vcelku. Pánové v oblečení strohých barev, kteří se shromáždili ve společenských sálech, tvořili další bod z narůstajícího seznamu toho, co mu tady připadalo značně otravné. Cal vzdychl a přejel si rukou po černé vyšívané vestě. Byla by škoda potřísnit tenhle dokonalý nákrčník krví.