V zrcadle ve stylu Ludvíka XVI. v ložnici apartmá 409 v hotelu Aquitaine se jen na okamžik objevila postava štíhlé ženy s jemnými rysy, modrýma očima, sevřenými pěstmi a tmavými vlasy, které za ní za běhu vlály. Pak AnnieLee Keyesová zmizela ze skla, když ji bosé nohy kvapně odnesly do obývacího pokoje. Vyhnula se rohu pohovky z pozlaceného dřeva, vzala z ní ozdobný polštářek a hodila ho přes rameno za sebe. Vzadu křápla o zem lampa. Přeskočila kávový stolek s úhledně srovnanou hromádkou časopisů Las Vegas a táckem s pozorností podniku, čokoládovými lanýži Debauve & Gallais s jejím jménem napsaným polevou a posypaným tečkami z jedlého zlata.

Ještě neochutnala ani jeden. Zavadila nohou o  kytici růží odrůdy Juliet, váza se převrátila a  růžové květy se rozlétly po koberci. Před sebou měla balkon s dveřmi otevřenými rannímu slunci. Vmžiku na něj doběhla a horký vzduch ji udeřil do obličeje jako pěst. Vyskočila na lehátko, přehodila pravou nohu přes zábradlí a snažila se vysoukat celá nahoru. Pak zaváhala, balancující na tenké liště mezi hotelem a  oblohou. Srdce jí bilo tak rychle, že sotva mohla dýchat. Každé nervové zakončení jiskřilo adrenalinem. Nemůžu, pomyslela si. Nedokážu to.