Přijela jsem se zpožděním z mužské věznice v San Brunu. Zabrzdila jsem služební auto před Budovou spravedlnosti, kde na chodníku čekala moje dobrá kamarádka, asistentka okresního prokurátora Yuki Castellanová. Nasedla do auta a zeptala se: „Jak to šlo?“ Yuki byla státní zástupkyně. Výslech byl její parketa. „Trestanec jménem Brandt mi poslal vzkaz, že ví, kdo zastřelil Holly Frickeovou, a chce uzavřít dohodu,“ odpověděla jsem. „Měla to být rychlovka, ale musela jsem podepsat šest formulářů, počkat na volnou místnost a ještě chvíli, než Brandta přivedou…“ „A pak?“ zeptala se Yuki. „Je to ubohý lhář. Vyslechla jsem si ho, zasmála se a odešla.

Mimochodem, promiň, Yuki. Zavolala jsi jim?“ „Jo, jo, jo. Claire říkala, že je to v pohodě. Ona a Cindy se dobře baví. Říkala něco o kaviáru.“ Yuki se zazubila mému kyselému výrazu. „Pověděla ti to?“ otázala se. Usmála jsem se. „Cindy? Ne. Ale mám důvěrné informátory.“ Yuki mě odměnila svým vysokým, melodických smíchem. „Bude to báječné,“ řekla. „Která část?“ „To celéééé!“ Souhlasila jsem. Cindy a můj dlouhodobý parťák Rich Conklin se konečně odhodlali, že se vezmou. Bylo už načase.