Rozhovor sice začal v poklidu, Luna přesto cítila dceřino napětí, jako by ji ta otázka už nějaký čas doslova dusila. Pracovaly v Lunině šperkařské dílně – speciálními kleštičkami soustředěně tvarovaly z rozžhaveného kovu ozdoby. Po dokončení práce odešla Luna do domku připravit zasloužený šálek čaje – nikoli porcovaného, ale z lístků nasbíraných na místní plantáži v Atherton Tablelands, připraveného poctivě v konvici. S hrnky kouřícího nápoje se usadily na dřevěné zahradní lavici, odkud se jim prolukou v hustém tropickém porostu naskýtal velkolepý výhled daleko do kraje – převážně na zelené plantáže a louky, laskané v pozdním odpoledni posledními narůžovělými slunečními paprsky.

Matka s dcerou zapředly nezávazný hovor o práci na projektu. „Uvažuju…,“ řekla po chvíli Ebony váhavě, nicméně další slova překotně vychrlila. „Prostě se musím dovědět, kdo je můj otec.“ Luna sebou trhla, až si čajem polila džíny. Naštěstí už nebyl tak horký. Snad si toho Ebony nevšimne, blesklo jí hlavou. „Myslela jsem, že jsme se dohodly,“ pronesla sklesle. Ebony zakroutila hlavou. „Ne, mami, na ničem jsme se nedohodly. Jen mě to zbytečné vyptávání na tátu unavilo.“ Luna byla naopak vděčná za dceřino mlčení.