Tim zastavil auto, starou otlučenou fiestu, se kterou se pořád chlubil, jak ji udržuje v pořádku, takže s ní může dál jezdit. „Jednou si pořídím svou vlastní dílnu,“ říkával. O své budoucnosti měl vždycky jasno. Teď se mu ale v obou dveřích rozbilo stahování okének, takže držela nahoře jen proto, že je zaklínil na několikrát přeloženými krabičkami od cigaret. A této noci, která lámala teplotní rekordy, připadal dívce sedící vedle něho vzduch v autě opravdu k zadušení. Dinah Taylorová se sotva dokázala nadechnout. Sjel z cesty na ošuntělé parkoviště, a domýšlela se, že na tohle místo vozil i jiná děvčata.

Nebyla tak naivní, aby předpokládala, že ona je první dívka, se kterou zajel sem nahoru. Na Cherringham dole v údolí odsud nebyl tak krásný výhled, jaký se nabízel třeba z Mabina vrchu, přesto však bylo vidět prostranství tržiště dole u řeky, kde se konala pouť. Atrakce pod noční oblohou rudě a oranžově zářily a blýskaly spoustou světel. Z lunaparku se až k nim nesla hudba. Donna Summer zpívala „I Feel Love“… Dinah tuhle písničku zbožňovala. Teď jsem mohla být tam dole s Jen a Michelle, jezdily bychom na autodromu a zpívaly si, stýskala si v duchu.