„Napřed si dej vedle snídani. Nemusíš se tak honit.“ Porodní asistentka z noční směny připravovala v kuchyňce sester čerstvou filtrovanou kávu na ranní poradu. Unaveně si z obličeje odhrnula pramen vlasů a s třesknutím postavila na stůl několik hrnků. „No, nechtěla jsem přijít pozdě.“ Karin, ta nová, si rychle svlékla bundu. Novopečená lékařka na stáži. „Jsem tady na kole.“ Omluvně se zašklebila. „Nic se neděje. V klidu je síla.“ Asistentka se obrátila ke kávovaru, který začal chraptivě bublat.

„Denní služba přinese čerstvé housky.“ „Paráda!“ Karin Winklerová s úlevou shodila z ramene kabelu a opřela ji o zeď, umyla si ruce a klesla na dřevěnou židli v denní místnosti. „Tady u vás ve Vídni je taková útulná atmosféra! Jsem tak ráda, že jsem dostala zrovna tuhle stáž!“ Stáhla si vlasy do ležérního uzlu a pohodlně se opřela. Anneliese, noční porodní asistentka, se mateřsky usmála a položila Karin ruku na rameno. „Nikdo ze zaměstnanců si tu nenechá ujít společnou vídeňskou snídani s meruňkovou marmeládou a medem.“ Nalila nové kolegyni kávu. „Odpadne to jenom v případě, že už některá rodička tlačí.“