Propouštění trápilo Hollyina otce po celé její dětství. Někdy se zdálo, že jen co někde dostal práci, zase ji ztratil jen kvůli pravidlu přišel poslední, půjde první. Máma sice pracovala pořád, brala všechny zakázky a uklízela, kde se dalo, ale jako rodina se většinou museli uskromňovat. Byl to jeden z důvodů, proč Holly raději zůstávala s Danem a dělala v bezpečném zaměstnání nudnou práci, která se jí příčila. Bezpečí. Fakt, že se nemusela bát, jestli příště dostane výplatu, nebo se jí třeba nestane, že nebude mít na zaplacení činže. Po celé roky byli ohledně financí velice opatrní, šetřili, aby si mohli koupit vlastní domek a vnést do vztahu ještě víc jistoty. Jenže pak Holly přistihla Dana v jejich posteli s jinou ženou.

Odhodlaná neztrácet čas dalším plánováním budoucnosti se rozhodla udělat odvážný krok a zkusit za všechny svoje úspory koupit cukrárnu Sladký život. A podařilo se jí to. K poslednímu tátovu propuštění došlo předtím, než Holly nastoupila na univerzitu, a tehdy pracoval na stejném místě – ve velkém skladu s krmivy pro zvířata – celé roky. Předpokládali, že tam zůstane až do té doby, než bude mít nárok na důchod, a možná ještě i trochu déle, pokud jeho kolena a záda vydrží všechno to nošení těžkých pytlů. Přestože Arthura Berryho od důchodového věku dělilo ještě deset let, Holly bezděky napadlo, jakou má ve svém věku asi tak šanci najít novou práci. „Jak na tom je?“ zeptala se a vybavila si chmurná mračna, co se nad ním rozprostřela, když k tomu došlo naposledy.