Protáhlý oranžový plamen nepatrně pomrkával, jako by líně tančil, a vrhal olejnatou záři na hromady zlata a drahokamů, které zaplňovaly prostor připomínající jeskyni. Djau-Aa v bílé říze z jemného plátna, odpovídající jeho vysokému postavení písaře, seděl na zkřížených nohou na kamenné dlažbě shrbený nad papyrovým svitkem. Ten mu splýval z kolenou dolů na podlahu osvětlenou žlutým přísvitem, který ho v kruhu obklopoval. Djau-Aa prožil v Memfisu mnoho temných dnů. Narodil se v době panování Rudého uchvatitele, vyrůstal během svárů vyvolaných konfliktem mezi Dolním a Horním královstvím a stárnul v průběhu padesátileté nadvlády Hyksósů.

Když do Memfisu dorazili první barbaři, povalili staré mramorové sochy zdobící město, vyloupali drahokamy, jimiž byly osázeny, a strhali z nich zlaté plátky, které shromažďovali ve vědrech. To byl však teprve samý počátek plenění. Jakmile bezpečně obsadili nové území, zavedli cizí vládcové Dolního Egypta daně, jež tamní obyvatele rok po roce pozvolna ožebračovaly; obrali je o jemně cizelované náhrdelníky, náramky a prsteny, kroužky nad kotníky a přívěsky, až nakonec všechna ta krása, kterou si Djau-Aa pamatoval z mládí, připomínala jenom vidiny ze snů, jaké přicházely po vdechování kouře z konopí. Nyní však mocný pan Taita v čele armád Horního Egypta a Sparty barbary porazil a hnal je zpátky na východ.