„Slávku, vyprávěj, cizí neštěstí vždycky potěší,“ říká se v jedné povídce pánů Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna z lepších časů divadla Semafor. Někomu to může připadat cynické až nepřijatelné, ale nebudeme si nic nalhávat: pokud se katastrofy netýkají přímo nás, mají jistý druh přitažlivosti. Nevěříte? Jak nevyhrát Darwinovu cenu Stačí se podívat na knižní, filmovou nebo televizní produkci – o bulvárním tisku ani nemluvě. Nekonfliktním dějem se možná vyznačují kuchařky, příručky pro zahrádkáře a rodinné sitkomy, ale i dětské pohádky se často točí kolem nějaké katastrofy (v zemi se usadil zlý drak požírající královské dcery…).

Později na jejich místo nastoupí thrillery, horory, detektivky a fantasy. Postapokalyptické romány dokonce tvoří velmi úspěšnou odnož beletrie. Ostatně už antické mýty a pověsti byly dost drsné. Ve Starém zákoně je kromě mnoha hromadných mordů i potopa světa, při níž hyne celé lidstvo, zatímco v Novém zákoně Herodes vyvražďuje všechna nemluvňata. Pohádky bratří Grimmů bych dětem před spaním asi raději nečetl, a i v původních verzích mnoha českých je pohrom a krutostí docela hodně…