„To bylo naposled, co jsi mě zklamal, Krittene!“ Velký Bungus vyskočil ze sedadla vyrobeného z černého kamene, o kterém se rád vyjadřoval jako o trůnu, chopil se zlaté sekery a třímal ji před sebou. „Už ani slovo! Počítej s tím, že tě čeká jen záhuba!“ Kritten se schoulil a couval k zadní části síně. Nebylo příliš pravděpodobné, že by se Bungus chtěl zbavit jednoho ze svých nejdůležitějších rádců, ale piglinský vladař už předvedl podivnější věci. Držet vztek na uzdě nepatřilo mezi Bungusovy nejsilnější stránky. „Udělal jsem, co jsi chtěl! Zkoušel jsem úplně všechno, co mě napadlo.

Ale k ničemu to není!“ „Takže potom mi ani ty nejsi k ničemu! Vypadni odsud pryč a už se nikdy nevracej!“ Kritten zbledl při vyhlídce na to, že by ho vyštvali z bašty a on musel přežívat v Netheru na vlastní pěst. „Tak to bys mě měl rovnou zabít. Bylo by to rychlejší a ne tak hrozné jako toulat se sám pustinami tam venku!“ Bungus pokročil směrem ke Krittenovi, sekeru držel pořád před sebou a zatlačoval rádce do kouta. Jak se Bungus přibližoval, Kritten těkal pohledem po strážných hlídkujících u východu ze síně a hledal, jak by utekl. Strážní se na Bunguse a Krittena ani nepodívali. Ve skutečnosti museli vynakládat značné úsilí, aby se nekoukali, jenže se obávali, že by se Bungusova zlost pak mohla obrátit proti nim.